Panelový dům má jednu zásadní vlastnost: všechno je slyšet. I když hrajete jen lehce, zvuk kláves se nese stěnami jako když někdo ťuká do radiátoru. Sousedé nad vámi mají pocit, že jim hrajete přímo do ložnice, a sousedé pod vámi si stěžují, že jim vibruje lustr. První krok není koupit si dražší nástroj, ale přiznat si, že problém není v tom, jak hrajete, ale kde a kdy.

Základem je časový režim. Většina domů má v domovním řádu vymezenou dobu klidu, obvykle od 22. do 6. hodiny, ale v praxi to nestačí. Mnozí sousedé pracují na směny nebo mají malé děti, které spí i odpoledne. Vyplatí se s nimi mluvit dřív, než začnete cvičit pravidelně, a domluvit se na konkrétních hodinách, kdy je hluk přijatelný. Někdy stačí posunout cvičení o hodinu a problém zmizí. Pokud to nejde, řešením je cvičení potichu se sluchátky, které odstraní zvuk z místnosti úplně a nechá ho jen ve vašich uších.

Sluchátka ale nejsou samospasitelná. Pokud máte digitální piano, stačí je zapojit a hrát jen do nich – vnější zvuk zmizí. U akustického piana je situace složitější, protože zvuk vzniká mechanicky v těle nástroje. Zde pomůže moderator, tedy zařízení, které se vkládá mezi kladívka a struny a výrazně ztlumí úder. Některá piana mají i tzv. celotónový moderator, který ztlumí všechny struny najednou. Výsledný zvuk je tichý, ale stále mechanický, takže i tak je slyšet, i když mnohem méně. Kombinace moderatoru a sluchátek u digitálního nástroje je pro panelák nejschůdnější.

Nezapomeňte ani na podlahu a stěny. Klávesy samy o sobě nevibrují tak jako basové reprobedny, ale i tak se zvuk šíří konstrukcí. Podložka pod nástroj, koberec a případně akustické panely na stěnách za nástrojem sníží přenos hluku do okolních bytů. Někdy stačí nástroj posunout od společné zdi. A hlavně: cvičte pravidelně, ale krátce. Hodina denně v rozumnou dobu je pro sousedy snesitelnější než tři hodiny v sobotu dopoledne. Domluva, technika a respekt k okolí fungují lépe než jakékoli výmluvy.