Mezera mezi skříňkami v kuchyni vzniká skoro vždy. Někdy ji způsobí roh místnosti, jindy sloup, odpadní potrubí nebo prostě jen to, že modulový systém nezná míru vašeho nábytku. Většina lidí se ji snaží za každou cenu zakrýt – výplní, deskou, policí. Jenže právě tady platí, že přeplácaná kuchyně vypadá hůř než kuchyně, která přizná, že je sestavená z dílů. Záměrná mezera není chyba. Je to rozhodnutí.

První krok je přiznat si, že mezera má svou šířku a že se s ní dá pracovat jako s jakýmkoli jiným rozměrem. Pokud je úzká, do deseti centimetrů, nabízí se barevný pruh, odkládací lišta nebo svislý držák na utěrky. Širší mezera, třeba třicet až čtyřicet centimetrů, už unese otevřenou polici, úzký vozík nebo vestavěný koš. Klíčové je, aby mezera měla stejnou hloubku jako ostatní skříňky a aby její horní hrana lícovala s linií pracovní desky. Jakmile jeden z těchto parametrů nesedí, mezera začne působit jako nedodělek, ne jako záměr.

Když si nejste jistí, jestli mezeru nechat otevřenou, nebo ji zakrýt, pomůže vám článek o tom, jak řešit mezeru v sestavě podle její šířky a umístění. Obecně platí, že viditelná mezera potřebuje světlo. Tmavý kout mezi dvěma skříňkami vypadá jako zapomenutý prostor, kdežto stejná mezera s LED páskem nebo s podsvícenou policí působí jako záměrný prvek. Stejně tak záleží na materiálu – dřevěná výplň vedle lakovaných dvířek vytvoří kontrast, který oko čte jako design, zatímco stejný odstín jako okolní skříňky mezeru spíš schová.

Poslední věc, kterou si při plánování ohlídejte, je rytmus. Pokud máte v lince tři mezery a každou vyřešíte jinak, výsledek bude působit náhodně. Lepší je zvolit jeden princip – třeba všechny mezery do patnácti centimetrů vyplnit lištou a ty širší nechat otevřené s policí. Opakování vytváří řád a řád je to, co z mezery dělá záměr. Kuchyň nemusí být symetrická, aby vypadala dobře. Musí být čitelná.